Vlkodlaci
Název: Vlkodlaci Vlkodlak je bytost, o níž se mluví už od pradávna. Dalo by se proto říct, že se řadí mezi bytosti nadpřirozené a bájné. Konkrétně se jedná o člověka, který má možnost proměnit se ve vlkodlaka, což znamená lidského vlka. Říká se, že někteří lidé se dokáží změnit přímo ve vlka, takže jsou od tohoto zvířete k nerozeznání, ovšem ve filmech, knihách a pověstech se uvádí, že chodí po dvou, skáčou, jsou vysocí, svalnatí a mají ohromnou sílu. Když se změní, jejich mozek jakoby vypne a stávají se z nich zvířata, kteří částečně rozumí řeči, ale nechtějí ji vnímat. Mytologie vlkodlaků: Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka „iránští dvounozí vlci“, kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili. Asi z tohoto důvodu se o nich až tak moc nemluví. Od konce patnáctého do konce sedmnáctého století vedly některé autority své doby velice vážné disputace o tom, zda čarodějové mohou být vlkodlaky. To z toho důvodu, že ti kdož se zabývají čarodějnictvím z období renesance, nemohou se vyhnout jedné jeho odnoži, tedy lykantropii. Proto se hovoří o tom, že čarodějové proměňují sami sebe nebo jiné lidi ve vlky, ale vlkodlaky se nestávají. Druzí měli za to, že čarodějové očarovávají vlky a používají je jako soumary, nebo jako vykonavatele své pomsty nebo jiných zlých záměrů. Nebylo snad studie o čarodějnictví, která by se lykantropii aspoň okrajově nevěnovala. Klasická představa vlkodlaka tedy pochází ze středověku, a to konkrétně z germánských pověstí. Tehdy se o lykantropu hovořilo jako o vlku – zvířeti, které je zasvěcené Wodanu. To znamenalo, že nebyl (alespoň původně NE), považován za zlého. Z báje „O Wodanu a jeho vlcích“ se postupně vyvinula pověst „O divokém lovci a jeho psích“, ze které časem vznikly jedny z prvních představ o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy, se myšlenka ve víru existence Vlkodlaka vyvinula i u Slovanů, kde byl vlk považován za „zlého tvora“. Za pravděpodobně nejstarší zmínku o vlkodlacích bývá považována pasáž ve Slově o pluku Igorově, kde kníže Vseslav běhal v noci jako vlk – po čtyřech. V té době se začaly psát příběhy, kdy vlkodlaci vystupují často jako kanibalové, kteří unášeli, vraždili a pojídali lidské oběti. Dnes bychom však takovéto řádění přirovnali k činům kriminálních šílenců. Burchard z Wormsu v 11. století v penitenciálu či „Oprávci“ tvrdí, že je třeba uložit pokání těm, kteří věří, že se ve vlky proměňují. Trestem je být deset dní o vodě a chlebu, což je k trestům ve středověku nadmíru směšné. O vlkodlacích se ale nevytvořila zcela jednotná představa, ale naopak vznikla jakási specifika, která byla zpravidla ovlivněna místními pověstmi a strachem z neznámého. Tyto pověsti se postupem času dostaly do všech koutů světa a někde se o nich mluví dodnes se strachem, např. v Rumunsku. Poměrně zajímavé a komplikované byly i představy, jak se člověk nebo umrlec mohl stát vlkodlakem. Tyto představy lze ovšem rozdělit do několika základních skupin a je třeba mít na paměti, že nikde nebyly všechny tyto možnosti uznávány. 1. Způsob nebo doba narození Způsob jakým se člověk stane vlkodlakem, ovlivní i jeho další chování. Zakletí vlkodlaci byli dobří, pomáhali lidem, vysvobozeni mohli být pouze pokud je odklel čaroděj, který je zaklel. Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s vlkodlakem, nebyli nutně zlí, ačkoli zpravidla tomu tak bylo, jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí. Ačkoli nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu. Umrlci byly zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svoji ženou, pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí. Vlkodlak je prezentován jako téměř nezranitelný, a to díky regeneraci. Působí na něj málokteré zbraně - nejčastěji stříbro a oheň. Názvy v jiných jazycích latinsky: lycanthrop Představa, že se lidé pod vlivem úplňku mohou proměňovat ve vlky, vznikla již v antice. Dosvědčují to mimo jiné některá místa v Ovidiových Proměnách. V západní Evropě, ve Skandinávii a ve slovanských zemích, byla víra ve vlkodlaky spojena s vírou v upíry. Z období středověku se dochovaly četné knihy o magii, popisující lidskou proměnu ve vlka přiložením kouzelného opasku nebo natřením kouzelnou mastí. Většinou to probíhalo až po svlečení oděvu ve volné noční přírodě. Vlkodlak se podle pověr živí krví a syrovým masem - většinou lidským, což mu dodává nejen mimořádnou sílu, ale také nadpřirozené schopnosti. Další teorie říká, že se lidé mohou ve vlkodlaka proměnit jedině v případě, že je jiný vlkodlak pokouše. Stejně jako upíři jsou alergičtí na pravé stříbro, ale jen některým vadí svěcená voda. Důležité je při honu na vlkodlaka vědět to, jakým způsobem se vlkodlakem stal, protože to ovlivní jeho další chování. Kromě Čarodějek se objevili v seriálu Buffy, přemožitelka upírů, ve filmu Underworld, Moje sestra vlkodlak, Van Helsing, Psí vojáci, v knize Stmívání …. Oměj vlčí mor roste ve střední Evropě od Švýcarska po Východní Karpaty a Rumunsko. V Čechách roste nejčastěji v horách, místy sestupuje i do nižších poloh. Oměj vlčí mor je vytrvalá a statná bylina s větvenou lodyhou, řapíkatými, dlanitě dělenými listy a žlutými květy v řídkém hroznu, jejichž přilba je válcovitá, asi třikrát vyšší než široká. Nachází se na vlhkých, zvláště vápenatých stanovištích, v okolí potoků, v podhorských lesích i horách. Patří mezi nejjedovatější byliny, vždyť už i samotné jméno odkazuje na užití této rostliny v travičství - údajně se jed tohoto druhu používal k likvidaci lišek a vlků, či vlkodlaků. Pro trávení lze použít hlízy této rostliny. Doporučuje se potříti důkladně maso šťávou z této rostliny a pohodit na loveckých stezkách vlkodlaka. Zdroj: Velká kniha Magie a Čarování od Ervína Hrycha
do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím ale nemusí), kdo se narodí s již vyrostlými zuby nebo s nohama napřed. Dále jsou to lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku 24. prosince).
2. Zakletí
pokud čaroděj zakleje člověka do vlčí podoby, stává se „hodným“ vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, ale naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky.
3. Přímým stykem
Pokousáním nebo vypitím vlkodlačího exkrementu (nejúčinnější je podle všeho krev).
4. Umrlci
umrlec se vlkodlakem stane, pokud přes jeho hrob přeběhne kočka, pes, nebo kohout. Tento případ ovšem nikdo příliš nešíří. Je to spíš jen takový „drb“. Kdyby tomu totiž tak bylo, chodilo by po světě vlkodlaků víc než lidí.
anglicky: werewolf
německy: Werwolf
skandinávsky: varulf
francouzsky: loup-garou
Jižní Slované: vukodlak